čtvrtek 4. prosince 2014

Čtení aneb sen na oslovi seděti

Čtení prý upadá, mladší generace údajně prakticky nečtou, a když ano, tak čtou nekvalitní text, často zkratkovitý a plný smajlíků, což má vliv na slovní zásobu, znalost pravopisu a schopnost vyjadřování vůbec.

Proto si šahám do svědomí a přemýšlím nad sebou a jak to mám se čtením já....

Osobně čtu ráda. Od malička. Čím jsem starší, tím ale ubývá času ke čtení, resp. k tomu čtení v mém volnu. V práci čtu hodně pořád. Schopnost porozumět psanému textu je jednou ze základních životních potřeb, která mě chrání od smrti hladem. Možná čtu dokonce čím dál víc. Proto si ve volném čase snažím vybírat kvalitní a zajímavý text. Text, po jehož přečtení nemám zoufalý pocit ztráty vlastního času a zkrácení mého života bez většího smyslu.

Co od textu chci? Chci se pobavit, odreagovat, chci se něco zajímavého dovědět…… hlavně se nechci nudit a taky se nechci pást na utrpení jiných jako kobylka na louce a mít pak ze sebe divný pocit.
Nejsem rozhodně nějaký literární kritik, takže moje filtry jsou z pohledu profesionála nastavené stále dost benevolentně.

Ale zaprvé nečtu bulvár, což je asi jasné. Nečtu ho už řadu let. Nesleduju ho do té míry, že když zemřela např. Iveta Bartošová, tak mě informace úspěšně nějaký čas míjela. Dostihla mě paradoxně až na pracovním jednání, kam jsem dorazila za klientem, který už čekal na místě a krátil si čas čtením. Hned po pozdravu vznesl poznámku o té události, málem spadl ze židle, když zjistil, že netuším, o čem je řeč. Uzavřel to slovy: „Vy to nevíte? Tak to jste asi jediná v republice!“ Bulvár nabízí informace, které se mi nelíbí ani formou, ani obsahem. (Klidně můžeme rozvinout divokou diskusi o kontroverzním dokumentu Dělníci bulváru, který se tím mj. snaží zabývat.) :D

Každopádně přínos těchto informací je nula. Navíc zastávám názor, že bulvár cílí na naše nepěkné stránky lidské povahy ve smyslu „Bože dej, když už se moje koza nemůže uzdravit, tak ať sousedovi taky zdechne.“ Nic nás nepotěší víc, než cizí neštěstí. Taky zastávám názor, že negativní informace a negativní emoce v nás opět probouzí jen to negativní – ať už jsou to nálady, nebo povahové rysy. Takže jsem se rozhodla to nečíst. Moje rozhodnutí trvá i ve chvíli, kdy čekám u lékaře a jediné co je v čekárně kromě reklamních plakátů k dispozici, tak jsou vydání bulvárních novin z minulého týdne. Zkrátka si nechci kazit den. Bez vědomí, koho ze známých osobností nachytali při nevěře, kdo má dluhy a s kým nemluví rodina, se mi žije docela dobře.

Nečtu ale ani knihy, které na mě působí primárně hloupě. Tedy snažím se… Takže mě s úspěchem minula vlna „Padesátkrát našedo a na nic“. Autorce „Šedé nudy“ se rozhodně nepodařilo to, co se zdařilo třeba Régine Deforges v knize Bouře(v originále L´orage) a to je překvapit, zahrnout nevšední erotický příběh, který citlivě propojí s tématem partnerské lásky, která přesahuje běžné meze, jakož i smrt.

Uznávám, že Bouře je velmi silná kniha ve všech významech toho slova a není pro každého a v každém věku, ale rozhodně to není omezená, nudná slátanina rozmáznutá na nekonečném množství stránek, která vás obere o mnoho času.

A čas je, přátele, nejcennější komodita na trhu, protože čas nejde vrátit, rozmnožit, vyrobit, jakkoliv nadstavit. Je to tak vzácná záležitost, že by s ní mělo být nakládáno nanejvýš obezřetně ;)

Ne vždy se mi ale podaří přešlapy vyfiltrovat důsledně. Když už k tomu dojde, tak klidně knihu odložím, rozhodně se textem netrápím. Zkoumám ale už od začátku dost detailně, zda to není jen další prázdný štěk. Měla bych dodat, že knihy ráda kupuju (jsem prostě materialista, já vím), ale nepohrdnu ani veřejnými knihovnami, případně tedy e-knihami. Čímž se tedy snažím předběžným výzkumem vyhnout finančním ztrátám, v podobně knižních kiksů.

Jednou, až se odhodlám opustit pohodlí města (děsím se toho okamžiku, kdy to přijde) a přesunu se s panem M. do jeho vytoužené divočiny zvané venkov, tak snad konečně budu mít dostatečně velkou knihovnu na všechny naše společné tištěné poklady. Pan M. tam bude mít vytoužený krb a já se v živých barvách vidím, jak budu sedět večer ve svém čtenářském koutku, pít kvalitní víno (no, s tím vínem nevím, sice kvalitu jako správné děvče z kraje vín poznám, ale asi to s těmi svými průměrně 4dcl za rok nevytrhnu) a budu si při tom číst nějakou dobrou knihu.

A nebo taky ne, protože kolem baráku a vysněné velké zahrady bude tolik práce, že mě z toho jako městskou holku po čase asi ranní mrtvice a večer budu pravidelně tak zničená, že o nějakém čtení nemůže být ani řeč. Případně maximálně budu v rychlosti projíždět na tabletu blogy s hlubokými tématy jako jsou kosmetické recenze a koukat hlavně na obrázky(kosmetické blogy čtu moc ráda už teď ;) a to bude vrchol mé intelektuální večerní chvilky.) :D

No nic, zpět k tématu….

Další věcí, kterou čtu ráda, jsou weby, které stojí za to, protože informace zde jsou zajímavé, nevšední. Naprostým miláčkem je www.osel.cz, kde si snadno najdete to své, pokud vás zajímá výzkum, pokrok. Posun lidské společnosti. Kdybych měla dostatek volného času, tak jen „sedím na oslovi“ a čtu a čtu. To je můj sen. Já osobně mám moc ráda třeba poznatky ohledně medicíny.

No, možná bych to čtení osla ještě střídala s těmi blogy ;)

Blogy jsou moje vášeň, moje čokoláda v dietním jídelníčku ;) Spousta z nich dneska nabízí kvalitní text (a kvalitní fotky, za což mají můj obdiv – za tu sebekázeň, kterou já prostě u fotek zatím nemám – takže článek o Osvětimi je stále jen holý text bez obrázků. Ostuda, já vím.)Blogy často dnes nabízí i kvalitní informace k širokému spektru témat. Každý by si opět našel jistě „to své“. Navíc blogy nabízí zábavu. Taky možnost kontaktu s bloggerem, možnost diskusí, které se občas stanou ještě zajímavější, než původní článek. Je to taková široká různorodá komunita, která mě občas fascinuje. Těmihle všemi věcmi se stávají blogy osobnější formou. Některé blogy dneska proto čtu už i kvůli bloggerům samotným, protože jsou mi blízcí smyslem pro humor, životními postoji, které prezentují, podobnými zájmy. A protože jako můra přitahuje světlo, blogger přitahuje k sobě postupně podobné čtenáře, kteří občas přihodí fajn věci do diskuse.

Takže čtu moc, nebo málo? Čtu dostatečně kvalitní text? Nebo je to se mnou ztracené? Nevím. Nejsem v tom odborník, abych mohla soudit relevantně. Ale co můžu napsat určitě, že se ze srdce snažím o to nejlepší možné a to tedy, aby mi mozek nezakrněl, abych neztrácela čas hloupostmi a abych se taky po práci odreagovala, pobavila, neb by mi možná časem z toho pracovního napětí hráblo. Nejen prací je člověk živ :)

A jak jste na tom se čtením vy? Případně co čtete rádi? Klidně napište do komentářů tipy, odkazy ;)


Děkuji moc za komentáře, dělají mi vždy velkou radost.

2 komentáře:

  1. Já čtu moc ráda, možná je to tím, že už taky nejsem žádná omladina, tenhle týden mi bylo šestadvacet, tak už mi pomalu začínají práchnivět kosti :D Nejraději mám klasická díla světové literatury, cestopisy, knihy o jídle, vaření, fyzice, vesmíru, chemii, wellness, biologii ... no je toho dost :) Miluji i obrazové knihy, jako třeba Země krásná neznámá. Bulvár mě vůbec nezajímá, vždycyk se směju, když vidím, jak třeba v letadle rozdávají tisk a tohle zmizí jako první :D Masové braky jako ta věc s těmi odstíny mě rovněž neberou. Děkuji za tip na osla, to jsem neznala.

    Králíčku, sepiš prosím článek o svých oblíbených knihách! Moc by mě zajímal tvůj výběr :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem tak nad tím přemýšlela, že bych něco sepsala. Mám dokonce pár knih, které planuju na samostatné články, protože mi téma přijde zajímavé, zároveň nechci vše přímo prozradit, jak kniha třeba dopadne, to určitě ne , tak snad se mi podaří něco vytvořit :)

      Vymazat